Seznam rubrik
  Vyhledávání

Vyhledat text

  Kontakt
Kateřina Lerlová
Pod kopcem 6, Praha 4, 147 00
KaTachyon@seznam.cz
mobil: 608 261 592

  Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Kalendář
Download
Ankety
Odkazy
TOP 15
Online kurzy

Konference ET
ET - tagy

Přihlášení čtenáře
Rozšířené vyhledávání

RSS

Právě se děje:
Zrovna se stěhuji, všude spousta zmatku :-)

Nic není nemožné, když člověk trochu chce a hodně maká.
  L3 production
DVD vyrobená vlastními silami:

* Mistrovství BCCCZ ve flyballu 2005
* Purina ProPlan Cup agility 2005
* MČR agility 2005
* MČRM 2005
* Trénink mládeže Větřkovice 2006
* Jarní Brno 2006
* Tanec se psem, Blansko 2006
* Mistrovství BCCCZ ve flyballu 2006
* MR BCCCZ 2006
* BCC 2006
* Den Dogdancing 2006
* MČR agility 2006
* QZ Brno 2008
* QZ Opava 2008
Trénink na závody

Minulý týden jsme si s Hobitkem užili skládání dogdancingových zkoušek a jeho druhých závodů agility. Ale nehlásila jsem se na tyto akce s úmyslem vyhrát, nýbrž využít náročné prostředí k tréninku. I když se obecně trénování na závodech považuje za nežádoucí a zdržující, jsem toho názoru, že při dodržení určitých pravidel může být velkou výhodou pro tým, aniž by bylo obtěžující pro pořadatele nebo rozhodčího.


foto: Veronika Hříbalová



Na závody jsem se přihlásila, i když jsem věděla o našich značných mezerách v tréninku, z jedničkových zkoušek sice umíme všechny triky, ale nemáme ve zvyku cvičit dlouhé časové úseky bez odměny, z agility nedělá problém Aygovi zaběhnout celý parkur, ale nesměl by v něm být slalom. Zdá se tedy jako nesmysl utrácet peníze za závody. Proč bych tedy něco takového měla dělat?

Je na to jednoduchá odpověď - každý, kdo se chvíli pohybuje ve sportu, zjistí, že se pes naučí rozlišovat mezi tréninkem a závody a může se stát, že to negativně ovlivňuje výkon na závodech, kdy pes buď není tak nadšený, protože odměna nepřichází tak často, jako v tréninku, nebo si osvojí různé zlozvyky, jako jsou například předčasné starty. Je to jednoduše proto, že mezi tréninkem a závody dělá rozdíly psovod, chová se v každém prostředí jinak a není například tak důsledný, jako v tréninku.

Snaží se samozřejmě rozlišování všemožně předcházet - vodí psa i na tréninku na agilitním vodítku, odkládá ho bez pamlsků, jezdí po intenzivkách, aby ho seznámil s různým prostředím, různými psy a různými překážkami, trénuje společně s háravkami a postupně zvyšuje dobu, po kterou pes musí pracovat, aniž by dostal odměnu. Tak je to také správně, ale jestli jste jako já, na jeden aspekt závodění se připravuje velmi špatně, a to je nervozita psovoda.

A tak se může stát, že i přes veškerou snahu pes na závodech udělá chybu, kterou by psovod v tréninku normálně okamžitě šel opravit, ale na závodech si to nedovolí/nechce zdržovat/chce zkusit běh dokončit bez diskvalifikace. Pokud se to stane jednou, možná dvakrát, pak není nutné, aby si pes osvojil zlozvyk, pokud v následném tréninku doma psovod vyvine dvojnásobné úsilí k tomu, aby pes rozuměl svojí práci stejně za všech okolností. Ale čím víc se chyba na závodech objevuje, aniž by byla opravena jako v tréninku, tím je větší riziko, že se pes naučí mezi závody a tréninky rozlišovat.


foto: Karla Dvořáková

Je možné zlozvyk přeučit i na tréninku samotném, ale obvykle to není jednoduché a vyžaduje to, aby se psovi ideálně nikdy nepodařilo na závodech zopakovat. Dokázala jsem to tak s odložením u Waye, ale znamenalo to rok práce a chybám na závodech jsem předcházela tím, že jsem startovala letmo (tedy pes není odložený do pozice, ale oběhne například psovoda, a pak společně startují). Poté mi z odložení na závodech už nikdy nevystartoval předčasně, ale nevím, jak dlouho by mu to vydrželo, protože krátce po znovuzapojení odložení šel Way do závodního důchodu.

Většinou ale musí psovod připomenout psovi, že důsledky chyby jsou i na závodech stejné jako na tréninku, a psa na start nebo na zónu po předčasném vyběhnutí vrátit. To pochopitelně vede k diskvalifikaci a podle toho, kolik opravy zaberou času, i popuzení pořadatelů, následujícího závodníka připravujícího se na start a v neposlední řadě i rozhodčího. Negativní emoce zpravidla negativně ovlivňují i výkon a oprava tak mnohdy není podle představ psovoda.

Pokud vím, že si na závodech budu chtít něco opravit nad rámec normálních oprav (normálně se v agility opravují jen odmítnutí), nikdy to nechci dělat na úkor pořadatelů nebo dalších závodníků. Na dogdancingových zkouškách jsem měla hudbu připravenou přesně na maximální časový limit a jakmile přestala hrát, okamžitě jsem vybíhala mimo plac, aby mohl nastoupit další soutěžící. Pokud si chci na agility opravit zónu, psa vrátím jen do pozice nebo opravím celou překážku, a potom nejkratší cestou opouštím parkur, abych opět nepřekážela dalšímu účastníkovi. Pokud chci odměnit hračkou, mám buď hračku u sebe, nebo ji mám položenou za páskou, a poté, co psa za provedení zóny pochválím, pro ni společně běžíme. NIKDY bych psa neodměňovala na place pamlsky, protože by se snadno mohlo stát, že mě nebo psovi pamlsek upadne a já bych uškodila týmům, které by šly po mně. Často slýchám argument, že trénovat tímhle způsobem mohou jen hrající si psi, ale není to pravda - stačí mít pamlsky například v krabičce a používat určité slovo jako sekundární upevnění - psa pak pochválíte za správné provedení, vyběhnete z parkuru a psa odměníte pamlskem tam. Pokud opravuji nebo odměňuji odložení, často udělám jen úvodní sekvenci a vyběhnu z parkuru, nebo odložím psa, odejdu do parkuru, vrátím se, pochválím a jdu opět z parkuru pryč ho odměnit. Trénování nemusí automaticky znamenat, že na parkuru strávím minutu.

Kdyby mi pes udělal stejnou chybu i během opravy, už bych se nevracela. Znamenalo by to, že ještě svému úkolu dostatečně nerozumí a budeme potřebovat více času doma na cvičáku, abychom se navzájem lépe pochopili. Opravuji zároveň jen takové situace, kdy vím, že by pes měl zvládat. Jestli ale vím, že pes například i na cvičáku z kladiny rovnou utíká do tunelu, tak se nemůžu divit, že to předvede i na závodech a pravděpodobně to bude problém, který opravou na závodech trvale nevyřeším. Aygo mi teď na závodech skočil zónu na kladině, ale nakonec jsem se rozhodla ji neopravovat, protože zóna není ještě dostatečně upevněná v tréninku, budeme na tom před dalšími závody více pracovat.

A nakonec, není to jen pes, kdo potřebuje být na závodech v klidu. Důležitý je především psovod. Pořád je pro mě nové závodit s mladým psem a ne vždy mu věřím, že udělá všechno podle mých představ. Proto si raději dávám takové cíle, které mi přijdou splnitelné, abych spíše mohla psa odměnit za úspěch, než se pak rozčilovat, že neodhadnu jeho schopnosti a udělá chybu. Z těch několika diskvalifikací za poslední týden, jak z dogdancingu, tak z agility, mám obrovskou radost, protože vím, že až budu připravená vystartovat "naostro", můj Úžasňák mě určitě podrží. Nic víc si nepřeji.

foto: Veronika Hříbalová


| Informační e-mail | Vytisknout článek |
| Autor: KaTachyon | Vydáno dne 17. 09. 2013 | 2400 přečtení | Počet komentářů: 0

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server